ISHV - Maďarsko 2013

Hostitelem a hlavním organizátorem v pořadí již 33. zasedání ISHV (Der Internationale Schweisshundverband) a soutěže barvářů členských klubů této organizace byl, jak je výše uvedeno, maďarský klub, který po dva předchozí roky předsedal ISHV a také patří mezi pětici zakládajících klubů této organizace, založené v roce 1930. Předsednictví, víceméně čestná záležitost, je vždy dvouleté a putuje právě jen mezi zakladateli tohoto mezinárodního spolku. Maďarští kolegové organizovali toto setkání v minulosti již dvakrát. V roce 1993 v Lábod a v roce 2003 v Kaszó, kde se tehdy úspěšně prosadil na mezinárodním poli i náš český vůdce M. Kotnauer s BB Donar Ronva na 2. místě konečného pořadí. Centrem soutěže byl tentokráte zvolen poměrně velký hotel Helikon, který soutěžící, rozhodčí, funkcionáři jednotlivých klubů, korona příznivců a milovníků barvářů zaplnili do posledního místečka. Odhaduji, že kolem celé soutěže se mohlo pohybovat okolo třech stovek lidí, což samo napovídá, jakou sledovanost a prestiž toto mezinárodní setkávání barvářníků a měření sil soutěžících má. Vlastní 33. zasedání ISHV proběhlo v pátek 8.11. za účasti zástupců třinácti klubů. Bylo zahájeno ihned po odstartování soutěže a rozlosování prací. Jednání delegátů, při silné diskuzi k přednášeným tématům, probíhalo do pozdních večerních hodin. Pracovní část jednání ISHV by se dala rozdělit do čtyř diskusních oblastí: Informace a záměry v chovu barvářů, informace z jednotlivých klubů k organizaci činnosti a chovu barvářů, budoucnost a záměry ISHV a rozhodnutí ISHV ve věci italského klubu, kterému mělo být odebráno výkonnostní razítko ISHV. Předsedajícími byla zdůrazňována především nutnost zachování vysoké pracovní úrovně obou plemen barvářů, nutnost dobrého informování a přehledu o prodeji štěňat mezi kluby a hlavně vývozů štěňat do členských států ISHV nečlenům klubů. Probírány byly nové poznatky některých geneticky dědičných chorob a vad, vztah a postavení členských klubů k FCI. Konfliktní část jednání ve věci italského klubu s možností odebrání výkonnostního razítka, což se prakticky rovná podmíněnému vyloučení z řad ISHV, bylo naštěstí i na přímluvu silných, dobře vnímaných klubů, mezi něž rozhodně patříme, pozměněno a razítko ISHV bylo italskému klubu s určitými, ale splnitelnými podmínkami, vráceno. Novým, pozorovatelským klubem v ISHV, byl vznikající rumunský klub a stávající kluby byly vybídnuty ku pomoci. Tolik základní informace k pracovnímu jednání ISHV. Podrobnější by zabraly několik stránek textu a budou jistě dále probrány na výboru klubu. Nyní pár slovy k průběhu soutěže: Mrzí mě, že jsme v pátek nemohli jet na Radkovu práci do Kaszó. Souběh konference s pracemi prvního dne nešel pro nás kompromisně řešit. Dle slov rozhodčích byla řemenová práce barváře na stopě excelentní, štvaní hlasité, rychlé a přesné, stavění na přední běh postřelené laně psem důrazné a nekompromisní. Ohodnocení známkou 4, celkový počet bodů 203, znamenalo průběžné vedením v soutěži po prvním pracovním dni, ale bohužel také rozhodnutí rozhodčích, že pro zranění psa se dohodnou, zda budou naši zástupci pokračovat v soutěži další prací. Druhý den jsme odjeli spolu s našimi rozhodčími opět do Kaszó na práci slovinského vůdce s mladým, 2-ročním BB Pero Lovski. Z popisu práce při losování se jednalo o 40 hodinovou stopu !!! koloucha postřeleného na zadní běh. Místo postřelu koloucha bylo na zvěřním políčku se zbytky kukuřice. Na místě samém byly zápory a rýha po náboji s kusem rozloženého pláště střely. Dle vyjádření přítomného střelce byl kolouch s laní, po ráně značil poklesnutím, střelec označil směr odskočení a odběhnutí zvěře a také, že po krátké době uslyšel ze směru odběhnutí zvěře volání laně. Barvář po nasazení na práci velmi ochotně obeznal místo postřelu a po chvíli se jistě vydal střelcem označeným směrem. Korona dostala pokyn od vedoucího rozhodčího skupiny dodržovat odstup minimálně 200 kroků. Asi po 200 metrech postupu barváře po stopě, vůdce ohlásil rozhodčímu první znak, pár kapek barvy. Pes dále pokračoval poměrně jistě v práci na řemeni v nepravidelném okruhu okolo místa postřelu. Zhruba po 800 metrech řemenové práce vůdce zahlédl vstávající zvěř z lože a na pokyn rozhodčího vypustil psa. Barvář po vypuštění několikrát zahlásil, ale v krátké době se vrátil zpět k vůdci. Po zklidnění psa a krátkém odpočinku asi 100 metrů od malé, snad 2 až 3 arové houštinky, poměrně blízko stojících aut, byl mladý barvář opětovně nasazen na stopu. Vzápětí pes jakoby stopu ztratil a začal se točit v kruzích. Vůdce spolu s rozhodčími, ve snaze najít nějaký znak, několikráte prošli i zmiňovanou malou houštinkou, z které se náhle vylomil zde zalehlý, poraněný kus se zcela zřetelným, těžkým poraněním zadního běhu. Vůdce psa opětovně vypustil, ale barvář nedokázal koloucha s těžkým poraněním zadního běhu zastavit a po chvíli se vrátil zpět k vůdci. Po té byl rozhodčími ze stopy odvolán a byl povolán náhradní pes s novou skupinou rozhodčích. Rakouský vůdce s hannoverským barvářem si však také nedokázal, teď již se stopou poraněného koloucha starou nejvýše jednu hodinu, k překvapení všech přítomných, s dosledem poradit. Ještě před tmou a večerním odjezdem jsem nahlížel na označenou stopní dráhu a vcelku dost pravidelně jsem nacházel, zřejmě z obnoveného poranění, kapky barvy. V noci začalo silně pršet a já jsem byl vcelku zvědavý, kdo si vylosuje tuto práci a jak si s ní poradí. Bohužel ráno, při losování prací, jsme měli diskuzi s maďarským hlavním rozhodčím ohledně další práce pro Radka a pravidlům k soutěži. Postoj rozhodčích popsal již stručně kolega Havlín a než jsme si vyjádřili své názory na věc, skupina, která si vylosovala tuto práci na postřelu koloucha v Kaszó, již odjela. Vcelku ještě dost rozmrzený z výsledku gešprechtu s rozhodčími jsem sedl do auta a přidal se k norské výpravě za postřelem koloucha ve věhlasném loveckém revíru Lábod, vzdáleném asi 90 km od centra dění. Po příjezdu na místo samé se norská vůdkyně, s výstrojí, kterou jsme jen němě obdivovali, se svoji drobnou fenkou BB Walka dala před početnou loveckou koronou do práce. Místo postřelu; pastvina v blízkosti statku s ovcemi, druh poraněné zvěře kolouch na přední běh z večerní čekané, stáří stopy 14 hodin. Barvářka dlouho ověřovala místo postřelu v blízkosti odvodňovacího kanálu, s porostem řídkého rákosu a pak pomalým tempem začala obloukem postupovat podél kanálu k lesu. Asi po 500 metrech došla ke kališti, kde v záporech byla zřetelná rozpitá barva. Odsud okolo oplocenky, řídkým stojákem s podrostem na lesní cestu a pak do houštiny. Tady byla korona rozhodčími zastavena. Práci fenky jsme dále neviděli, ale dle verdiktu rozhodčích byla pro neschopnost samostatné práce při štvaní odvolána. Dle vyjádření přítomného polského rozhodčího se tato norská fenka nechtěla vzdálit na více jak 100 metrů od své vůdkyně. Unikající kolouch přerazil lesní cestu do další houštiny a na cestě zůstala zřetelná barva. Na tuto, teď již do hodiny starou stopu, byla nasazena francouzská hannoverská fena Bjorr. Ovšem již z nástupu této hannoverské feny na práci, bezmála za patami vůdce, s prutem přitištěným až na prsa a s velmi pomalým postupem po hodinové stopě, jsme si s polským rozhodčím svorně říkali, že ani z tohoto tentokrát „slaninka nebude“. Práce posledního dne měly být ukončené do 14 hodin, a přestože němečtí rozhodčí nechali francouzského vůdce pracovat do 15 hodiny odpolední, tedy více jak dvě a půl hodiny od nasazení, fenka se svým vůdcem nedošla ani po další průsek v mlazině, kde zvěř byla naposledy spatřena. Vůdce byl v 15 hodin, tedy hodinu po ukončení prací, ze stopy odvolán. Po návratu na základnu jsem se pídil po práci na kolouchovi z Kaszó. Práci si vylosoval italský vůdce s HB. Kolouch nebyl dosledován. Práce barvářů, které jsem já měl možnost během dvou soutěžních dní vidět, mě znova utvrdili v tom, že zhaslý kus není pro barváře až takový problém dosledovat, ale poraněnou zvěř již bez důrazného, na jakoukoliv spárkatou zvěř ostrého barváře, schopného samostatné práce, bez přímé podpory vůdce, což by měla být samozřejmost, je problém. Slovinský barvář je toho zářným příkladem. Poměrně jistě si poradil s 40 hodinovou stopou (postřel ze středečního večera), ale v koncovce, při zúročení své dobré nosové práce fatálně selhal. To samé by se dalo říci i o norské barvářce. Naše malá výprava se tedy v Maďarsku rozhodně neztratila. Radkův César předvedl vynikající práci a je rozhodně škoda jeho zranění před soutěží. Naše výprava se neztratila ani na společenském poli soutěže, kdy kolega Havlín na harmoniku, spolu s regionálními lidovými zpěváky Čech, Moravy a Slovenska vytlačili místní „šumaře“ a s přehledem sobě vlastním pobavili všechny přítomné. Tak tedy „Ho Rüd Ho 33. hledačkám ISHV v maďarském Kezsthely !“

Zdeněk Havlíček